HISTORICKÝ VÝVOJ PLEMENE

Návrat do vzdálené či vzdálenější minulosti při poznávání předků slovenského kopova je zastíněný mnoho neznámými. S jistotou víme, že v oblasti střední Evropy existovala skupina psů, typických honičů, používaných na stavění a lov zvěře. Není jasný, jak přesně tito předkové kopova vypadali, protože rozdíly mezi jedinci byly tak veliké, že pro vytvoření vlastní představy o jejich dávným předkovi by bylo zbytečné.

            Kopov má ve střední Evropě několik blízkých příbuzných, o kterých můžeme předpokládat, že v minulosti mohli mít společný původ. Rozdílné podmínky prostředí od Běloruska až po sever Řecka způsobily, že z jedné veliké populace psů se postupně vytvořilo několik samostatných plemen. Slovenský kopov je v této skupině čímsi zvláštní. Má horský původ. I přestože přímé důkazy chybí, existuje celá řada nepřímých důkazů, potvrzujících, že patří do skupiny prastarých historických plemen psů, které žili na našem území. Z jejich stavby těla a osrstění vyplývá, že vývoj plemene musel proběhnout v našich podmínkách a musel probíhat dostatečně dlouho, aby se právě takto vytvarovali. Čas delší, jako je paměť žijícího obyvatelstva. Nejsou údaje o tom, že by se kopov dostal na naše území při novodobým kolonizování či dovozem. I toto svědčí o tom, že tu už byl a jako společník doprovázel původní obyvatele těchto oblastí.

            Jako mnoho jiných plemen, procházel i kopov procesem nepřetržitého vývoje, který probíhal v konkrétních podmínkách prostředí a ve velké míře ho ovlivnily potřeby, které se požadovaly od budoucího plemene. Nemůžeme s určitostí tvrdit, že v dávné minulosti měl dnešní podobu, měl však určité znaky, které se stali základem jeho dnešní podoby a předurčily jeho další vývoj. Vznikající plemeno udržovali hlavně myslivci, kteří potřebovali spolehlivého, nebojácného a odvážného psa pro lovení zvěře, žijící na našem území. Výběrem se některé jeho povahové a exteriérové vlastnosti zachovávaly, jiné, nevhodné se z chovu vyřazovaly. To, samozřejmě, probíhalo postupně, přirozeně a nenásilně. Základem dnešní podoby slovenského kopova se tedy stal výběr. V tom je jeho podstatný rozdíl oproti jiným plemenům, které vznikali jako cílevědomé křížení dvou anebo vícero rozdílných plemen.

            Hlavním a současně historickým základem jeho vzniku bylo lovecké použití. Za svojí existenci vděčí svým vlastnostem, bez kterých by nikdy nezískal dnešní postavení a nikdy by nedošlo ani k jeho uznání za samostatné plemeno. Výkonný honič se z něho formoval postupně, v čase, s potřebami a možnostmi. Důležitý byl i způsob lovectví v místech jeho rozšíření, čehož jsou důkazem jeho dnešní vlastnosti. V konečné fázi se tyto potřeby staly i podkladem ke schválení standardu. Celkový vzhled těla předurčoval jeho použití a výkonnost. Mezi oběma znaky se postupně vytvářel dokonalý soulad pro vyšší stupeň použití, v jehož důsledku můžeme dnes mluvit o kopovovi jako o dokonalém pracovním loveckým plemenu.